Datapods na Telekom T-Challenge 2023

Tohle je ohlédnutí za tím, co se ukázalo jako startovní moment našeho startupu Datapods. Když jsme se hlásili do T-Challenge, Datapods byl nápad, na kterém jsme (Lukas, Finn, David a já) občas dělali ve volném čase. Po výhře jsme skočili po hlavě a začali na Datapods pracovat na plný úvazek. O rok po T-Challenge jsme s Lukasem na aplikaci dělali pár měsíců, spolupracujeme s nejuznávanější profesorkou datového práva v Německu, Louisou Specht-Riemenschneider, a máme zajištěných 270k€ podpory.

Začněme od začátku.

Co vůbec je T-Challenge?

T-Challenge je každoroční inovační soutěž, kterou pořádají Deutsche Telekom a T-Mobile US. Každý rok má jiné téma. Když jsme se hlásili, téma se točilo kolem Web3 v telekomunikacích. Přihlásit se online může kdokoli, ať jednotlivec, firma, výzkumná skupina, nebo kdokoli další.

Soutěž funguje takhle:

• Nejdřív je otevřené přihlašování. V našem ročníku bylo skoro 400 přihlášek. Každá přihláška se skládá z pitch decku, který představuje nápad, a z informací o týmu.
• Potom se po posouzení vyberou nejlepší přihlášky do vývojové fáze. V roce 2023 postoupilo 18 vybraných firem.
• Třetí je takzvaná vývojová fáze. Tři měsíce, během kterých týmy na nápadu pracují a nějak ho uvedou k životu. Cíl je mít něco, co se dá ukázat na osobní ukázce a v pitchi.
• Nakonec je samotný Demo Day, kde se všechny týmy sejdou v centrále Deutsche Telekom v Bonnu v Německu, aby nápady ukázaly a odpitchovaly na otevřeném fóru. Porota ze seniorních manažerů DT i TMUS si poslechne pitch každého týmu a rozhodne o vítězích.

Loni, když jsme soutěžili, bylo celkem 6 cen: 3 hlavní ceny po €100,000 a pak 3 ceny zvláštních kategorií po €50,000.

Když je tohle z krku, ať se příběh rozběhne.

Do T-Challenge jsme šli jen s nápadem. S konceptem peněženek na osobní data a datových tržišť jsme si nějakou dobu hráli, takže hrubá představa, čím se Datapods stane, už byla na světě.

Naši současnou vizi a misi si můžeš přečíst tady.

Přihláška funguje tak, že se prostě nahraje pitch deck. Rád bych řekl, že jsme nad deckem probděli spoustu nocí, ale pravda je, že jsme pitch deck slepili za den a šli s tím. Nebylo to z lenosti. O T-Challenge jsme se dozvěděli asi týden před uzávěrkou a hned jsme se nerozhodli, jestli jít do toho.

Protože jsme na tom strávili jen část dne, nahraný pitch deck nebyl dokonalý. Nápad představoval dost slabě a na některých slidech jsme omylem přepnuli jazyk (celý deck byl anglicky, kromě slidu o týmu, který byl německy).

Nakonec, 4 měsíce po přihlášení, nás vybrali jako jeden z 18 nejlepších týmů, které postoupily do vývojové fáze. A to z téměř 400 týmů z celého světa, které se přihlásily.

Bylo to v únoru 2023. Demo day měl být v polovině května. Takže něco přes 3 měsíce na přípravu ukázky by mělo být dost snadné, ne?

Bohužel právě ve vývojové fázi to začalo být trochu kostrbaté. V rámci programu dostal každý tým mentora, který měl pomoct nápad uvést k životu.

Spárovali nás se seniorním manažerem z T-Mobile US. Říkejme mu John.

Do té doby jsme měli kontakt jen s organizátory T-Challenge, dvěma zaměstnanci Deutsche Telekom AG z Bonnu. Ti dva byli velmi v pohodě, klidní organizátoři. Byli rádi, že dělají svou práci, a náš nápad tedy moc neprověřovali. Vlastně vůbec. Tyhle typy lidí jsem znal moc dobře. Během studia jsem v Deutsche Telekom pracoval 3 roky. Centrála v Bonnu fungovala skoro jako úřad, pomalu, vytrvale a s velkým důrazem na komunikaci a soulad s předpisy.

John byl jiný. Byl to hluboce technický šéf s jasným přístupem bez keců. Do té chvíle jsme si jen tak pluli s hezkým nápadem a pitch deckem. On to ale prohlédl. Viděl, že jsme opravdu jen čtyři kluci, kteří kromě velkého snu nemají co ukázat.

Ve skutečnosti jsme měli jen nedokončený web a pár návrhů, jak by produkt fungoval. (Návrhy byly výsledek zakázky na Fiverr za $20 a designér měl k dispozici jen ručně kreslené skici toho, co jsem si myslel, že by mohlo být dobré rozhraní).

Takhle to vypadalo:

Zpětně pro nás bylo opravdu dobré, že nás někdo jako John seřval. Do ukázky zbývaly 3 měsíce a neměli jsme co ukázat. Když jsme měli mít vážnou šanci vyhrát, tu facku, která nás probudí, jsme fakt potřebovali.

Na ukázku a pitch ve finále jsme si tedy dali 2 priority:

• Potřebovali jsme funkční (ideálně webovou) vizuální ukázku toho, jak by produkt vypadal pro uživatele. Musela být krásně navržená, aby lidé přehlédli, že žádná skutečná funkce v ní není.
• Potřebovali jsme hezkou a hlavně stručnou prezentaci a pitch, které budeme mít jako hlavní číslo na pódiu. Pitch jsem držel já, takže text jsem psal já.

Tři měsíce předem jsme z toho neměli nic.

A protože jsme všichni měli závazky na plný úvazek mezi prací, školou a životem, moc času si to udělat sami jsme neměli.

Rozhodli jsme se tedy vsadit všechno na kouzlo, kterým je Fiverr. Problém téhle strategie byl, že lidi, kteří za tebe řeší tvoje problémy, obvykle stojí peníze. A jako 4 studenti s nápadem jsme jich zrovna moc neměli.

Jedna částka ale k dispozici byla, i když na firmu malá. Pár měsíců předtím se můj spoluzakladatel David přihlásil do HSG Entrepreneurial Talents Program, startupového inkubátoru Univerzity v St. Gallenu, a v rámci programu jsme dostali 4000 CHF.

Dobře, takže jsme měli tři měsíce a rozpočet ~4k€ na přesvědčivou ukázku a pitch, bez předchozích zkušeností s designem, pitchi nebo frontendovým vývojem. Hračka, že jo?

Jaký byl tedy plán?

Mluvit se zkušenými zakladateli, kteří postavili produkty v krátkém čase? Nabrat kamarády, kteří umějí design a frontend, ať pomůžou? Utratit nějaké peníze za 2-3 ukázkové návrhy od různých freelancerů a vybrat ten nejlepší? Mluvit s porotou a mentory, ať máme vhled do toho, co porota opravdu chce vidět?

Nebo prostě utratit polovinu rozpočtu za jednoho freelancera, který navrhne celou aplikaci, i když jsme s ním nikdy nepracovali, a dát mu jen ručně kreslené skici aplikace, kterou jsme navrhli skoro bez zpětné vazby?

...

A je to tak, samozřejmě jsme šli do sázky. Ale až potom, co jsme 2 měsíce seděli a moc toho, co by se dalo ukázat, jsme nestihli. Ty dva měsíce jsme strávili tím, že jsme se hrabali v technických a právních součástech, na kterých měl projekt stát. Jakmile jsme to měli líp v ruce, na samém konci března, 1.5 měsíce před ukázkou, jsme spustili první zakázku na návrh produktu.

Aby designér opravdu vytáhl naše šance na maximum, potřeboval veškerý podklad, který mohl dostat. Tak jsme mu samozřejmě poslali pitch deck, se kterým jsme se hlásili, odkaz na web a pár ručně kreslených skic toho, jak si myslíme, že by aplikace měla vypadat.

Jo, přesně tohle jsme udělali. Pro představu: takhle tehdy vypadal náš web. Fungoval, ale zrovna dobře navržený nebyl.

2 týdny jsme čekali na první návrh. A sakra! Náš člověk dodal kvalitu. Tohle vykouzlil jen z téhle ručně kreslené skici:

Dobře, s tímhle se už dalo pracovat. Měli jsme skutečný návrh.

Zbývalo z něj udělat něco, s čím porotci můžou opravdu pracovat, což se nejlíp dělá jako webová aplikace. Celá moje frontendová zkušenost se ale scvrkávala na hrubé weby ve Flasku a v čase, který jsme měli, jsem si nemohl jen tak sednout a naučit se něco jako React, abych to postavil.

Zachránce byl samozřejmě znovu Fiverr. Dalšímu freelancerovi, tentokrát frontendovému vývojáři, jsme zaplatili celkem $896.42, aby vzal návrh a udělal z něj nasaditelnou webovou aplikaci. Znovu se mohla pokazit spousta věcí a v době, kdy jsme vývoj spustili, byla polovina dubna. Na chybu tedy nebyla vůbec žádná rezerva.

Kdyby tahle zakázka dopadla špatně, do ukázky by zbývaly asi 2 týdny a žádné peníze na cokoli jiného.

Navzdory všem očekáváním vývojář dodal skvěle vypadající ukázku, a hlavně ukázku dost interaktivní na to, abychom ji na Demo Day použili u stánku. (A trvalo mu to jen týden, skvělý člověk)

Když si chceš demo prohlédnout, pořád běží tady: demo.datapods.app

Dobře, jeden cíl splněný. U stánku jsme opravdu měli co ukázat.

3 týdny předem jsme se konečně soustředili na technickou architekturu a na pitch. Zásadní bylo, že pitch trval jen 5 minut, s 2-3 minutami na otázky, a porotci měli přijít k našemu stánku na ukázku před pitchem. V samotném pitchi jsme tedy nemuseli trávit čas vysvětlováním nápadu nebo byznys modelu a mohli jsme se soustředit na vyprávění.

Šlo to hodně proti radě našeho mentora Johna, který chtěl, abychom se soustředili na technologii a produkt. Říkal, ať ukážeme, že něco takového opravdu umíme postavit a dodat, na což jsme samozřejmě neměli žádný důkaz. V kroku, který se ukázal jako správný, jsme jeho radu úplně ignorovali a soustředili se na vyprávění.

Jako u každého dobrého příběhu jsme potřebovali záporáka. První slide pitch decku tedy přirozeně nesl velkou fotku nikoho menšího než Marka Zuckerberga:

Cíl pitche bylo sdělit, proč je náš nápad potřeba, tedy jaký problém řešíme, a jak by naše řešení fungovalo spolu s produktovým portfoliem DT/TMUS. Museli jsme porotu přesvědčit, že po našem řešení je skutečná poptávka a že Telekom spoluprací s námi něco získá. A to všechno v pitchi na 5 minut.

Tohle je pitch deck, u kterého jsme skončili. Myslím, že zachycuje problém i možnou spolupráci docela dobře, aniž by byl přetížený informacemi.

Týden před pitchem jsme deck nahráli. S pitch deckem na místě jsme byli připravení vyrazit.

Demo Day

Přišel den ukázky, spoluzakladatelé Finn a David přijeli do Bonnu a šli jsme postavit stánek.

A šlo to... absolutně hladce! Porota na nápad naskočila hned. Při druhé ukázce Claudia Nemat, členka představenstva DT pro inovace a technologie, dokonce skočila do vysvětlování a americkým kolegům popsala, jak náš byznys model funguje. S vizuální ukázkou v ruce a připraveným vyprávěním jsme šli do toho naplno.

Tady je fotka části představenstva DT u našeho stánku:

Další krok byl pitch na pódiu. Protože jsme byli druhý tým na řadě, věděl jsem, že musíme zanechat trvalý dojem, když máme mít šanci na cenu. Když tě to zajímá, je tu celé video pitche:

A to bylo všechno. Po pitchi byla těžká práce hotová. Zbývalo čekat. Asi 3 hodiny, než porotci rozhodnou o vítězích, a ceremoniál měl být později večer.

Jak to dopadlo, už samozřejmě víš. Nakonec jsme vyhráli cenu Most customer-centric solution, tedy za řešení nejvíc zaměřené na zákazníka, a odměnu 50.000€. Tady je vítězný moment z živého přenosu:

Ohlédnutí

Zpětně byl náš úspěch v T-Challenge výsledkem šťastné souhry náhody a toho, že jsme z omezených zdrojů vytěžili maximum. Bez peněz z ceny bychom pravděpodobně neměli prostředky jít do Datapods na plný úvazek.

Svým způsobem nám cena umožnila dodržet sliby, které jsme v pitchi dali. Teď, asi o rok později, máme za sebou hodně: celkem jsme získali přes 300k€ podpory, spolupracujeme s nejuznávanější profesorkou datového práva v Německu a chystáme se vydat první verzi aplikace.

Když tě zajímá být mezi prvními, kdo si aplikaci vyzkouší, až půjde do bety, zapiš se na čekací listinu kliknutím na tlačítko Zapsat se nahoře na téhle stránce.

Když na tenhle článek narazí někdo, kdo právě pracuje na vlastní přihlášce do T-Challenge, klidně mi napiš na LinkedIn. Rád pomůžu.

Měj se, Jakob